Vzpomínám tenkrát,
jak jsi mě vzal
do nákupního centra.
Já koukala jako Alenka
v říši divů.
Jsem zvyklá být zalezlá
a žít život bez parfému.
Obdivovala jsem lustr
jako kus umění.
Někdo jde dál,
druhý se zastaví.
A co KFC?
Dáme si něco?
Pekelně dobré kuře
mám v hlavě z reklamy.
Co mi vybereš ty?
Stála jsem
jako kočka,
co neví.
Zvu Tě.
Jsi tady.
Na chvíli.
To bylo naposled,
co jsme se viděli.
Ach, tichá touho.
Anděli.
Budu zas myší
a tiše snít.
A v zákrytu
jako kočka
Tvým světlem
v nouzi žít.
Miluji Tě.
Ale není,
jak Ti to říct.
Jsme každý jiný.
Ale bez sebe jsme nic.
Však už dávno víš.
To je nádherně vypsaná báseň, Jituško... jen to postesknutí na konci bolí...
03.03.2024 10:21:05 | Helen Mum
... vždycky je, jak to říct... Jitko. Děkuji, JT
01.03.2024 23:48:58 | mravenec