Zrozen z popela jako fénix
vnímat jsi mě naučila právě ty
psal jsem ti denně básně
a sic ti úsměv navodila a přišla sis vždy krásně
brala jsi mě s rezervou sobě vlastní
bojoval jsem o tvé srdce s veškerou mou vášní
dnes na sklonku již let
hledím s úctou do nebes
životem hodně poučen
přesto nikdy vzdát se tvého srdce nehodlám
a skonu svého po tvém boku posečkám
věřím že tomu bude za spoustu dní
miluji tě lásko.
04.03.2024 10:55:02 cappuccinogirl
Tvý báseňky je fakt krásný číst. Srdce rozbuší, schováš do svých řádků pořádnou porci citů, krásnej den tobě, měj se co nej:-)*