Nenávrat
Nenávrat
Vyplakal
jahodu
sladkou chuť
stýskavého plodu
Lživého cukru
nasypal
podal
lesknoucí oblohou
slz
Hrůza
polila mě
mrazem
z té čerstvé chuti
Tohle
už mi neříkej
hvězdo
majetná
Zářící
milionem ničeho
Co
mohla bych
dát do žárovky
mých nočních
lamp
mléčné dráhy
závislosti
tvého světla
Komentáře (10)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Na nádraží tvých pocitů přijel nepříjemný Dočasník.
Zase odjede. Bez Tebe, milá.
04.04.2007 15:23:00 | smudlinek
... chápu... už to neřeknu... můžu Ti jen, sakra, říct, že se mocinko těším na naše objetí... a to tak, že hodně... ;-D
04.04.2007 14:09:00 | Levandule
...jsou básně, ke kterým to magicky přitahuje...cítíš to velmi intenzivně...i když si to čtenář mnohdy po svém vysvětluje...ale i to je na tom úchvatné...vždyť samotné jedno slovo může mít nespočet významů...a krásné je to zastavení...nebo ne?...:-)))
04.04.2007 11:24:00 | Lota
Díky za vysvětlení. Teď když to vím 100%, tak to hezky zapadá. Moc jsem se ale nemýlil, jen mě zmátla poslední strofa.:)) Měj se!
04.04.2007 11:10:00 | Smilník
Tak tahle báseň pro mě byla celkem oříšek, četl jsem jí tak 20krát, asi jem natvrdlý.:)) Teď už mám takovou pochybnou představu o čem je... Musím napsat, že užití "lživý cukr a mléčné dráhy závsislosti" se mi moc líbí a je to vážně povedený. U "stýskavého plodu" si nejsem tak úplně jistý, tam bych to viděl jinak. Krásné hraní se slovy a (pro mě) zaobalené téma. 80
04.04.2007 10:42:00 | Smilník
... Marcelo ... z mé stráky atlasu ...
... jsem vytrhla tento list ... faktem podpálila jeho náplň ... žijem oba ... každý v jiné knize ...
04.04.2007 10:04:00 | Marcella
... dotknu se cizí bolesti ... a zároveň ... sebe ... až na dno ... na dno ...
04.04.2007 09:39:00 | JardaCH
Marmeládo jahodová už jseš na samé hraně krásného šílenství a na nic a na nikoho už ani nehleď a dávej to tam...lžícema s hrůzou z té čerstvé chuti :-))
04.04.2007 09:36:00 | Jarky
