Dávno nejsem ta
naivní holka
zblázněná do pařížských ulic
s hlavou věčně v oblacích.
Dávno nejsi ten
překvapený mladík,
co spatřil holku v davu
a váhal za ní jít.
Splnil se nám sen,
bylo nám právě dvacet.
Láska jako trám
a svět byl jenom náš.
Jarní vánek mi Tě připomíná,
přestože nás odvál čas
a oba dnes tančíme
s těmi pravými.
Začíná březen a má vzpomínka
na okamžik ožívá
a potom zase mizí
jako příběh ze staré fotky.