Otevřu okno své duše,
pojď dovnitř, stále Tě čekám.
Okno však déšť zmáčí.
Záclony oblohy prší už dny.
Chci ti být nablízku
a cítit tvůj dech.
V měsíčním světle tvé oči září,
vábím tě do své něhy.
Budu Tě lákat a okna zamlžím,
Pojď, budeme spolu snít.
O paralelních světech,
co svádí nás k letu.
Tam budeme se střetat i nadále.
Déšť nás nezastaví.
Řeknu ti, že jsi můj miláček,
ty jen na polibek čekáš.
Okenní skla jsou stále zamlžená.
Můžu tě i namalovat.
A dokud nepřijdeš,
s tím obrazem si budu povídat.
Jsi daleko, ale mé touhy
dosáhnou tě, já vím.
Toužím po tvých rtech.
Přijď a dej mi pusu, slibuji....
Ty kapky deště tě docela často provází:)
25.03.2024 10:44:01 | Dreamy
Protože prší ;-)
25.03.2024 10:47:20 | Tomcat
Slibuješ...že i ty...
Nádhera...takové básně až do srdcí se dostanou, těch, co čtou:-)**
15.03.2024 13:30:40 | cappuccinogirl
Slibuji...
15.03.2024 13:58:00 | Tomcat