Bohyně

Jak poutník na poušti
Toužím i já po svém dešti

Hladit tvé krásné oblinky
Jemné a voňavé tesařovi hoblinky

Který božský sochař vytesal tvé lůno
Snad z Olympu, přišla si jak bájná Juno

Kdo spatří tvé kadeře
Srdce hlas, chlad i mráz z páteře

Úsměv tvůj rozzáří nebesa
Přitahuje z vesmíru všechna vzácná tělesa

Popisovat bych tě mohl ještě věky
Slov však již už netřeba
Slova, ač jsou krásná, vyzněla by jako štěky
Končit už však je již potřeba.