Nevěřím

Kam poděla se radost? Kam odešel všechen upřímný smích?

Vše šedé se zdá bez brýlí růžových.

Slyším Vaše hlasy, jak říkají mi: ,,Přijdou lepší časy."

Poslouchám Vaše slova a přesto jim nevěřím.

Dobré časy střídají zlé a zlé zas lepší,

každou obměnou zvládnout je to těžší.

Slova ,,Miluji tě,, vyřčená z mužských úst.

Scénář končící větou; ,,Tak už mě pusť!,,.

Život píše do knihy příběhy o lásce,

nikdy však s dobrým koncem jako v pohádce. 

Tak nezlobte se moji drazí, já už nevěřím.

Zahazuji klíč ke svým dveřím.

S úsměvem sdělujete mi, ať jsem šťastná sama, 

jenže to neumím a opuštěná nechci být.

Několikátý večer usedám osamělá doma,

s pocitem, že nemohu na tomto světě dále žít.

Nad zvážením mých možností ovšem stačí,

hluboký pohled do jediných dívčích očí.

A já vím, že má cesta ještě nekončí. Mám tu ještě práci.

Do té doby, dokud ta nejsilnější láska se

mi opětovně vrací.