Odešel z kostela

Uvnitř nahý
a teple oblečený
stál a zavřel dveře
posvátného kostela.

Jako zázrakem
poštolka
mu sedla na ramena.

Díval se dál.

Poslala jí žena
a v zobáčku
báseň táhla.
Ta poštolka
přirozeně krásná.

Posadila se mu na dlaň
a on četl a plakal.


Byla to ona.
Za rohem
jeho dávno milovaná.


Konečně řekla ano.
Radost se vzňala divoká.

Líbal jí,
aby jí už neublížila
cizí ruka.

Poznala násilí
a přesto byla neposkvrněná.

Jako báseň
z touhy lásky povznesená.

Dala mu pramen ze sebe.

Nevěřil ani k ránu
a velebil nebe.

Z něžnosti.
Z barevnosti.
Zřel důkaz
činů lásky
a hladil její hmatatelné vlásky.

Už se s Tebou nerozejdu.
Sliboval.
Varhany hrály,
co Eden dal.

Ona se smála.
Konečně po letech,
odešel její tíživý zármutek.

Zase spolu
ruka v ruce.

Její sen i ideál.
Teď právě pusou,
něhou její srdce podepsal.
Modlila se
a vyslyšel jí sám Pán.

Amen.
V srdci roste chorál,
co anděl si přál.

Ona má ráda
a on při ní v krizi stál.

Partneři,
co život i víra
spojil dál.

15.03. 2024