...

Je pozdě večer
když mé ruce tichnou na Tvém těle
Masité chvění povoluje
a já dívám se
za svalovinu Tvé duše...

Jak rudé může být poznání
rudé a kypící
pulzující oběhem krve
v oblinách kopců sluncem nasátých ňader
kde hora hledá své údolí...

Vítr žene kouř z očí
v nichž vzdálené zvonění smutku
tápe domů stezkou s kořeny do lesku odřenými
stále dál, chvějivě pryč
a tma rozpřahuje svá hvězdnatá křídla
v zemi, která nemá jména...