Osmnáctý dopis lásce

Budu strohá.
Však znáš a víš.
Hledala jsem domov
a mám nic bez hranic.
Poletuji větrem
v zornicích popelu.
Jsem asi zvláštní.
Pořád.
Pevně.


M
i
l
u
j
i.

Dá mi ten vítr naději?

Oči už nevidí.
Slunce je temné.


Proč láska bolí
a má úzkostné nitě?

Promiň.

Nepřestávám.

Toužím,
i když není Tě.

V koutcích jsem ještě kotě,
co kroutí se
a prchá.

Jsem kočka téměř plachá.