Miluju, když spíš...

Miluju, když spíš.

Občas se ti třesou řasy,

o něčem krásnem sníš,

tiše si s někým mluvíš.

 

Slunce Tě zdrženlivě hřeje,

hladí po polštáři.

Hlas kukačky probouzí

čas za tvým oknem.

 

Ruce s ospalým tichem

rozprostřené po posteli,

jako by chtěly

obejmout náš klid.

 

Borovice, lehký vánek,

nad domem se opět vznáší ptáci.

Ráno, ten vrchní správce.

stojí už na prahu.

 

Pramínek Tvých vlasů

podél spánku se kroutí,

ruměnec hoří na tvých tvářích,

veselý tanec odlesků lechtá tvůj nos.

 

Zářivý svět vítá den

svými hlasy, šplouchání

vln v jezeře a bledá

tvář měsíce se ztrácí.

 

Nebudu tě budit!

Vyklouznu co nejtišeji,

počkám venku na tebe,

otevřen zázraku štěstí.