Ona...

Mezi všemi,

vybrala si cestu ke mně.

Stojím na balkóně,

dívám se do noci

a cítím mráz po zádech.

V temnotě ztracené naděje,

všiml jsem si světla v jejím okně.

Bez váhání roztáhla křídla

a ztratila se v mých hlubinách.

Rozhlížím se kolem sebe,

nevěřím osudu.

Jak je tohle možné? Vidím jaro

v mé divoké zimě!

Ze všech krásných věcí ona...

Nejkrásnější.

autor:Boyana Petkova, Bulharsko