Oči ukrýváš za pěnou,
plých sklenic všedních dní,
hrátky ticha s ozvěnou,
vzduchem kolem stále zní.
Oči ukrýváš za pěnou,
za šálky temných, černých káv,
Tvou vůni jasně neměnnou,
nevidím - však rád bych na ni sáh.
Oči ukrýváš za pěnou,
jenž na povrchu horké vody lpí,
mysl tajemně zasněnou,
hádanka, v které se snažím číst.
Oči ukrýváš za pěnou
však úsměv Tvůj zahalen není,
vést konverzaci nesmělou,
od soumraku až po rozednění.
15.04.2024 15:58:05 cappuccinogirl
Úsměv na tváři je někdy také hádankou... super, že nezahalenou:-)**