Oči ukrýváš za pěnou,
plých sklenic všedních dní,
hrátky ticha s ozvěnou,
vzduchem kolem stále zní.
Oči ukrýváš za pěnou,
za šálky temných, černých káv,
Tvou vůni jasně neměnnou,
nevidím - však rád bych na ni sáh.
Oči ukrýváš za pěnou,
jenž na povrchu horké vody lpí,
mysl tajemně zasněnou,
hádanka, v které se snažím číst.
Oči ukrýváš za pěnou
však úsměv Tvůj zahalen není,
vést konverzaci nesmělou,
od soumraku až po rozednění.
Úsměv na tváři je někdy také hádankou... super, že nezahalenou:-)**
15.04.2024 15:58:05 | cappuccinogirl