Dvacátý dopis lásce

Už zase motá se mi hlava.
To bude asi tím,
že jsem dlouho polibek
nedostala.

Říká se,
že za minulostí se
člověk neohlíží.
Ale proč ne,
když realita je plná
pevných mříží.

Není stesk po doteku
naivní holky normální?
Už vyrostla dávno
z panenky na hraní.


Proč píšu všechny dopisy?

Do koše jsou škoda.

Tam láska nepatří.

Postavila jsem se na nohy.
Ještě to šlo.

Kýbl jsem nechala v dálavě.

A v hlavě ale.

Není to báseň.

Jen sunu nohu k noze.

Svět přirovnávám
k zvláštní dlaze.

Curriculum vitae.

Spisovatelka pláče po dráze.

Každý den přicházejí
nové krize.

Tak píše.
To přeci může.

Kdo jí to zakáže?

Fata morgana.

Prostě jen svět je vzhůru nohama
a vrata jsou všude pevně zavřená.

A ejhle.