Neopětovaná láska

Neopětovaná láska

Anotace: Tuhle básničku jsem psala když mi bylo asi patnáct a tenkrát to byl jediný způsob jak dostat ven své city...

Počkej chvíli, prosím STŮJ!
Bolí mě srdce, tak vyslechni mě,
je to úděl Tvůj.

Kvůli Tobě všeho bych se vzdala,
ale mám strach, že zůstanu sama.
Ty jsi jak Bůh, a já jen smrtelnice
řekni něco, neb můj život zhasne jako svíce..

Potřebuji tě hrozně moc,
Tvůj pohled pálí mě, jak černá noc.

Dovol mi jednu otázku!
Máš jí rád nebo si jen hraješ na lásku?
A jestli jí miluješ,
tak nech těch pohledů, kterými mi slibuješ,
že já jsem ta pravá!!

Ve skutečnosti jsem to já, kdo opodál stává.

Autor Blazey, 05.04.2007
Přečteno 751x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (4)
ikonkaKomentujících (4)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

22.11.2009 18:11:00   Rootness

Je to.......tak zvlášťně napsaný......všechna tvá díla jsou...

líbí

15.04.2007 00:03:00   kraaska_

hezké:-)

líbí

10.04.2007 15:00:00   Blazey

a jak to dopadlo?

líbí

10.04.2007 08:33:00   Juhunka

Přesně stejné pocity jsem kdysi měla...

líbí
© 2004 - 2026 liter.cz v2.5.5 ⋅ Facebook ⋅ Threads ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel