Dvacátý první dopis lásce

Jednou se potkáme
po mnohých rozchodech
i po ideálech,
co chodí po snech.


Podruhé se políbíme
a znovu navážeme
do strhujícího příběhu
v chrámu vjemů.

Z prózy přejdeme do poezie
v uších vyladíme akordeón.


Promiň, miláčku.

Jsem nedočkavá
a bušící jako kostelní zvon.


Hodinky.
Vlak , tréma a šaty.


A pak zájem Ty.

Půjdeme,
abychom našly duel kytary.

Začali jsme u vzkazu
a přidali druhému náladu.
Teď šijeme i látáme
ze dna dvou pořadů.

Já tichá jako pěna.
Ty miluješ do nekonečna
příběhem miliónů knih.
Červená knihovna
a to má tak být.