Kam dál?
Kam nás zavede
Tahle cesta do pekel?
Prát se potisící
Se zakázanou touhou
A chtíčem
Tím pudem
Z nejnižších
Oba můžeme
Ztratit tak moc
A přesto
Chci stále víc
Vpíjet se do tebe
A v uspěchaných polibcích
Hledat a nalézt
Svou vlastní smyslnost
Zase toužit spatřit
Ten pohled,
Který mi říká
Jsi nádherná
Proč neviděl jsem to dřív?
A konečně vypustit ven
Tu nespoutanou část mě
O které
Jsi dosud nevěděl
Poprvé a naposled
Spatřit v tvých očích
Krásu vlastní nedokonalosti
Která připadá ti
Tak nádherně dokonalá
V očích se toho dá spatřit opravdu mnoho.
Hezká báseň, ráda jsem se u ní zastavila. Pěknej večer přeju:-)*
30.04.2024 21:31:33 | cappuccinogirl
Při opěvování tělesnosti je slušný posluchač vždycky trochu nesvůj - ve smyslu že nám do toho přece nic není. A když to básník neudělá když mlčí o tom čeho je plný, tak zase jeho řeč nezní upřímně autenticky...
Čtivý a zajímavý je až závěr s nečekanou zápletkou jiného vnímání (ne)dokonalosti.
30.04.2024 09:43:02 | Ezop