zčernalé dny ořešáků

kdybych já měl v míze dryádu
nebyl bych na jaře pozadu
žel mrazivý bodák mi život kamsi vzal
ale nenaříkám...

už jsem se vyplakal

*

sviť meči damokla

rampouchu visícím nad tvým srdcem

je zakázáno hřát
nit by se roztekla

ty bys promokla

a rampouch?

ten mrtvý šeřík by plakal nad tvým ojíněným tělem


nyň víc mrazte démoni

což nevíte vy básníčkové zženštilí

kdo v prvomájovém poledni
tmoucí cit dá ohni
dočká se kouře lásky?

ticho!

stejně zčernalé jsou květy ořešáků

lístky zkroucené
že můj anděl má černočerná pírka

…

a ty se ještě ptáš jak se jmenuje?

ty? chřadnoucí dryádo?

ve sněhu vždyť víš

já jsem dřevěný a dál nesviť

křestní jméno škrtne tvoje sirka

těšilo mě
zapalovat ohně
odvléci tě k hranici na horách
ne abych tě miloval

ale získal odměn

pár tvých slastných ach

dnes zčernalé dny ořešáků
i čarodějné tmavovlásky
ledově při omaku
zametají své slzy i srdce na dlažbách