Milenci

Sedíme pod deštníkem jako milenci.

Déšť nás uzavřel před světem zdí,

ohlušen slovy lásky,

oslepen tvou krásou...

Zuříš, křičíš a pláčeš,

nerozumím Ti jak příliv odlivu.

Nebuď smutná, že jsem zapomněl...

Roztavím tvou bolest v náručí,

pošlu teplo skrz tvé tělo ve vlnách.

"Miluji" je propletené každou buňkou...

Tvé jméno mi krví putuje,

i když, bohužel, nejsem s tebou,

jsem blázen, tvá lásko svádí nás dohromady...

Mé ruce, drahá, nenechají mě lhát.

Na tomto světě není lepší žena,

věř mi, a pochybnosti zmizí.