Vrána

Do prázdného krmítka zavítala vrána,
křídla měla krásná, potetovaná.
Zobáček plný radosti, veselá dáma,
nechtěla dál na světě zůstat sama.

Nejprve přál jsem si ji odehnat,
nedala se, chtěla mě znát.
Vítr začal ji mým směrem vát,
z krmítka denně zrní vyzobat.

Jak já častěji ji sledoval,
krásné peří úsměv rýsoval.
Více času jsem jí věnoval,
černé pírko pod polštář uschoval.