Čtyři období a čtyři kluci

Sedíme u okna levnýho hotelu

kouříme máčka

a pouštíme dovnitř mráz

víc nepotřebujeme

než to ticho a tu něhu

všechno se topí

v modrym libereckym sněhu

a já šestnáctiletá

neznám víc než nás



Prostředek léta

je šílený vedro

pode mnou spacák

a čerstvá vlhká země

po dlouhý noci jsme vylezli ze stanu

zpocený koukáme na sebe po ránu

a v devatenácti

mi tvůj úsměv říká že mě –



Miluju Zavři oči

zavři oči – miluju

je březen černé tvé vlasy

mám na klíně

všude se odráží svit měsíce

z ulice

jediný co si teď přeju

je tulit se

a jednadvacetiletej svůj rozum

topim ve víně

Podzimní listí

už žloutne nám za oknem

jeden gauč jeden stůl

rutina každý den

nesmí se objímat

a mně z toho jebe

trvalo to dlouho

ale už chci jenom tebe

je mi dvacet čtyři

asi plní se mi sen