Cestou nejmilejší

Však víš,
za prahem
je malá šedá myš.
Pohladíš
a bude líp.

Nebudeme mluvit,
necháme čas
v rytmu polibků
a lásku
necháme sunout
mezi krásné kapitoly.

Miluji Tě,
krásný muži.


Jedu cestou,
kterou znám.
Dost kilometrů
a tam čeká
lásky král.

Házím světu úsměvy.
V šerosvitu
maluje malíř
srdcem krajky.

Ta noblesa
nekonečných výkřiků,
vzpomínek tahů,
kdy nikdy nebyla nuda.

Kráčeli jsme v bezvětří
a i v dešti
nás rosila duha.

Potkal jsi básnířku,
co v sobě nosila
lektvar souznění
i štít,
co rostl mezi tři sta šedesáti pěti dny.

To vzrušení
seznalo
hymnu květenství.


Budu spát
a věřit,
že ležím
zas u Tebe.

Miláčku.
Jsi mé nebe bez chtíče.

Budeme si hrát
a k sobě cestovat
v kouzlu magie lásky.


Promiň,
přebírala jsem hrách,
ale nedostala
jsem se zpátky
v hodinách rukou
vrásčitých.


Miluji Tě.
Je ještě k Tobě cesty?

Ach, život
je kluzký
i slzou vratký.

Nevrátí minulost zpátky.


25.10.2020, 10.19