Anotace: Očím zlatozeleným...
Máš oči jak louka po žních,
když v létě dva ženci zbožní
kráčí polednem.
Zrudlé tváře, těla statná,
propocený oděv z plátna,
bez bot, beze slov.
Dvě kosy, dva džbány piva,
ženci jdou, krok s krokem splývá,
jeden povídá:
Žiju jenom v těchhle polích,
kdybych moh, tak psal bych o nich
jako o lásce...
Objímám je za úsvitu,
pro zlatavou krásu chci tu
navždy spočinout.
S touhle krajinou, s žádnou jinou,
v jeden úhor toužím splynout,
jak ji miluji...
Odmlčel se, pohled snivý
hladí louky, stráně, nivy,
víš, kdo je ten žnec?
05.08.2024 16:32:11 Admirál
Námět je podán moc pěkně, text je srozumitelnou formou napsán,bez rozervaných metafor,což kvituji.
25.06.2024 09:33:04 Tom4594
Summerhill ...
25.06.2024 11:41:46 Tom4594
Tvé mlčení a činy, jež se (ne)konají...
Žlutozelené oči vlků,
co v nich není viny.
Toho žence
do Otčiny
zpátky volají...
24.06.2024 19:38:11 jitoush
....Líbí....ta opravdovost.....to když se pro něco hoří.....Ji.
24.06.2024 18:59:26 uživatel smazán
Poetika 'par excellence'!