Víš, že...

Včera jsem tě u nádraží potkal,
Zdravíš roztomilým úsměvem.
Nic víc se srdce neodváží – zpomal
Víš, že se trochu stydím...

V oparu chtěného dovádění,
s pohledy provázanými,
jsme polibky neukořistili.
A já s tvářemi červenými.
Víš, že se trochu stydím...

Slibuji, že příště jej doručím.
Tvůj piercing v jazyku bude hřiště,
do té doby – rozloučím se objetím,
teď když v hrudi vzplálo ohniště.
Víš, že se trochu stydím...