třicátý pátý dopis lásce

Jsem všude vyhnanec
s děravou kapsou,
co nemá,
kam jít.


Nánosy smutku
krájí další slzu na talíř.


Život a kolej jede jinam.

Přeci okružní jízdu
kolem světa nepotřebuji.


Stačí mi zakrytá postel
a voda.


Kde jsi lásko?


Ticho a nic.


Můžu si za to sama.
Svět platí se
a já na něj nemám.


A tak si zpívám o tom holém nic
a možná přijde starý Bušek z Levhartic,
co chuť vína pustí na jazyku
a mě zpátky
bude do smíchu.

Opilost je dovolá,
když člověk hledá cestu úniku.

Čtu si starší básně
a propadám melancholii.

Čas nevrátím.
I herečka je smutná na pódiu,
když hlediště je bez lidí.


Moje logo přežít.
A ono je jedno,
že zazdím smích.
Přestala jsem věřit,
že jednou bude líp.

Pořád nosím mušličku v peněžence,
jako malý dárek pro Tebe.

Uvidíme se.
Ach Ty osude.


Lásko.
Srdce krvácí pro Tebe.


Číše vzhůru se zvedá pro Tebe.


Mé nebe.

Miluji Tě.