Nebála jsem se, že odejdeš
jen těžká ruka nazdvihla světlo
které jsi dusil celou noc
opékal na mém těle
zbloudilé duše, zhasnutá cigareta
v daleké tmě štípne každá stopa
Prošlapal jsi už celou
cestu, kudy jsem nevedla
Zatvrzele posmívám se u krajnice
mávám na projíždějící vozy
žeru jejich reflektory
smutnýma očima
Celý chrám
opuštěný božstvem
už jsem nevěřila
Ke tvé dnešní už se vracím po několikáté. A pokaždé, když si ji přečtu, cejtím dech, v těch opuštěnejch zdech...velmi silnej vjem z toho mám, děkuju*
29.07.2024 20:57:25 | cappuccinogirl
Ano, a ten dech schovaný pro příště, do noci, kde domy nemají zdi...
Takový vjem mě těší, děkuji*
29.07.2024 22:32:52 | Ophelia81
...Prošlapal jsi už celou
cestu, kudy jsem nevedla...!
...a celé je to skvělé, Ophelie, díky*
29.07.2024 17:47:55 | Sonador