Čtyřicátý osmý dopis lásce

Máš rád
a to nejde do vět dát.

V županu čtu Tvé řádky
a minulost se hýbe vrátky.


Pahorky něhy
kreslí fiktivní příběhy,
co autor vyměnil za slzy.


Květy rostou,
kde byla suchá zem.

Zázrak ve zvuku těl.



Okamžik v safíru oněměl.


Láska je tichý obraz
ve stenu
nedožitých nadějí.


Nepotřebuji se hned milovat,
jen být aurou Tvojí.
Miláčku.