Snová..

Když noc oblékne mi tělo do jejích potemnělých šatů..
Hvězdy se na nich třpytí a zahanbí i třpyt diamantů..

Měsíční zář svítí na cestu jako světluška, co svůj cíl dobře zná..
Vánek čechrá mi vlasy a tiše šeptá do uší, že vše je - jak být má..

Hraje svou vesmírnou symfonii a zve k tanci na parketu Mléčné dráhy..
Odemyká dveře říše snové, kde lze uskutečnit všechno bez námahy..

Kde všechno je tak bezprostřední a kde čekáš tam na mě někde i Ty..
Kde všechno je tak krásné a tak vzdálené od naší přiškrcené reality..

Dotek jemnější než hedvábí, co noční motýli k transformaci spřádají..
Jako Braillovým písmem číst na těle ty nejsladší řádky v jinotaji..

A Tvoje oči vyhlížející jako dvě nejjiskřivější spirální galaxie..
Nechávám se bez protestu vtáhnout a popouštím uzdu mojí fantazie..

..nechci se vynořit z té vřelé noční hlubiny..
..než dojde mi dech..užívám poslední vteřiny..

...nádech...výdech...shazuju ze sebe peřiny...