Anotace: Porozchodová neodeslaná..z útrob mobilního archivu..
Když noc oblékne mi tělo do jejích potemnělých šatů..
Hvězdy se na nich třpytí a zahanbí i třpyt diamantů..
Měsíční zář svítí na cestu jako světluška, co svůj cíl dobře zná..
Vánek čechrá mi vlasy a tiše šeptá do uší, že vše je - jak být má..
Hraje svou vesmírnou symfonii a zve k tanci na parketu Mléčné dráhy..
Odemyká dveře říše snové, kde lze uskutečnit všechno bez námahy..
Kde všechno je tak bezprostřední a kde čekáš tam na mě někde i Ty..
Kde všechno je tak krásné a tak vzdálené od naší přiškrcené reality..
Dotek jemnější než hedvábí, co noční motýli k transformaci spřádají..
Jako Braillovým písmem číst na těle ty nejsladší řádky v jinotaji..
A Tvoje oči vyhlížející jako dvě nejjiskřivější spirální galaxie..
Nechávám se bez protestu vtáhnout a popouštím uzdu mojí fantazie..
..nechci se vynořit z té vřelé noční hlubiny..
..než dojde mi dech..užívám poslední vteřiny..
...nádech...výdech...shazuju ze sebe peřiny...
Fantazie k fantazii a tvori se galaxie krasne
Kez takhle uz vsichni ziji a myslenky maji spasne
Kez pochopi nuance tech krehkych spojnic tras a vymyslu
ze jsou to hlavni tepny trati cesty smyslu do SMYSLU
28.08.2024 11:18:14 | šuměnka