Po noci,
kde dívala jsem se Ti do očí
a hladil si mé slzy.
Nejsme spolu
a nepřítomnost drtí.
Jak se asi máš?
Za devatero horami
a tisícero řekami.
Jsi minulost či přítomnost?
Vize zlomeného srdce.
O kom a o čem
mám snít,
když Tvá duše
mě nechce.
Třeba jednou dáme kávu do mlýnku
a sníme kůrku zítřků.
Najdeme se za čtyřletou kulisou,
kde koně se pasou?
Nevím.
Pohádky asi nejsou.
Kde jsi?
Bojím se sama
nocí temnou.
Ze smutného stýskání vzniklo pěkné dílko.
Skvělá je otázka: "Jsi minulost či přítomnost?".
05.09.2024 19:48:17 | Koala
... tak tahle hodně oslovila... moc hezká, děkuji...
02.09.2024 22:12:03 | mravenec
.....Ten název mi připomněl jednu mou starou....hodně starou.....i když...stesk mě
někdy přepadne...není to smutek,ale stesk...Ji.
https://www.liter.cz/poezievproze-zivot-834209-cist
02.09.2024 18:58:01 | jitoush
..až jednou dáme kávu do mlýnku
tak zameleme spolu - v souladu
- ona se rozvoní až k nebesům
a vždy vyvolá milou vzpomínku
kdy u našeho stolu - snivě, bez hladu
dáme si ochutnávku -sobě, kávě, rtům
02.09.2024 10:17:34 | šuměnka
ST tvé smuténce, Mkinko, nedá se nevcítit, když duše a srdce pláčou*
02.09.2024 02:20:26 | cappuccinogirl