Co říkáš?

Co říkáš?

Anotace: Samota duše 2024

Jsem zmoklá
a deštník
je na pár věcí.
Obličej shrbený
do cáru emocí.
Uvnitř meluzína
a v duchu
nevyřčené drama.

Miluji Tě,
ale zastavuje
se mi pusa
v hrotu všeho dění.


Jen mlha
a střípek z dálky.
Vzpomínám na naše nahé my.

Nevěřím konci
v podpoře vědomí.

Kde?

Prší na oděv zmáčený.

Neosušíš ani sny.

Svět promočený.

Autor mkinka, 09.09.2024
Přečteno 315x
Tipy 27
ikonkaKomentáře (6)
ikonkaKomentujících (4)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

10.09.2024 21:35:33   uživatel smazán

... tak proč to ".... my" nezopakovat... s ním... děkuji...

líbí

10.09.2024 21:42:07   mkinka

Objimam virtuálně

líbí

09.09.2024 10:48:09   šuměnka

prší - a déšť je očistný nejen svou symbolikou jistou

prší - a smyta všechna chandra předchozí je doby

prší - a nová vláha vtéká hlouběji - by rozvolnila místo
pro nové klíčení, které pak svými květy omámí i zdobí

líbí

09.09.2024 10:53:25   mkinka

Krásné řečeno.

líbí

09.09.2024 10:21:11   Bosorka9

krásné

líbí

09.09.2024 10:25:41   mkinka

Objímám a děkuji za podporu deštivé poezie.

líbí
© 2004 - 2026 liter.cz v2.5.5 ⋅ Facebook ⋅ Threads ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel