Jaro
Jaro
Anotace: Jednou mi přistál první verš jako prostý popisek fotky od kamaráda. Věci vzaly jiný spád a už jsem nikdy nenašla sílu veršovánku přepracovat, nese příliš mnoho vzpomínek.
Před domem dva stromy obsypané květy,
Svou vůní mámivou odnáší mě v dál.
Přes domy, přes řeku prosmýknu se světy,
V mžiku jako bych vedle tebe stál.
Vidím jak vdechuješ vůni jarních květů,
Oči máš přivřené, jsi ty a květy jen.
V prožitku mámivém ve tvém vlastním světu,
Tiše tě provázím již po třetí den.
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
Většinou neřeším velká písmena na začátku každého verše, ale když už uděláš na konci jednoho čárku, asi by si ten druhý zasloužil začít malým písmenkem:-)
Jinak dobrý.
13.09.2024 22:50:24 | Ž.l.u.ť.á.k.
