Jaro
Jaro
Anotace: Jednou mi přistál první verš jako prostý popisek fotky od kamaráda. Věci vzaly jiný spád a už jsem nikdy nenašla sílu veršovánku přepracovat, nese příliš mnoho vzpomínek.
Před domem dva stromy obsypané květy,
Svou vůní mámivou odnáší mě v dál.
Přes domy, přes řeku prosmýknu se světy,
V mžiku jako bych vedle tebe stál.
Vidím jak vdechuješ vůni jarních květů,
Oči máš přivřené, jsi ty a květy jen.
V prožitku mámivém ve tvém vlastním světu,
Tiše tě provázím již po třetí den.
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
13.09.2024 22:50:24 Ž.l.u.ť.á.k.
Většinou neřeším velká písmena na začátku každého verše, ale když už uděláš na konci jednoho čárku, asi by si ten druhý zasloužil začít malým písmenkem:-)
Jinak dobrý.
