podzimní Slunce

podzimní Slunce

Na stole dohořívá svíce
a na zem pomalu kape vosk.
A já už nechci nikdy více
cítit se ve tvém domě jako host.

Z oranžových stromů prší listí
a v krbu dopraskává poleno.
A my stále mladí a čistí -
spoustu slov zůstává nevyřčeno.

V lese temném jelen v říji
a Slunce každým dnem sílu ztrácí.
A já slyším jak naše srdce bijí,
když nakonec se k sobě vrací.

V ranní mlze siluety hrobů
a ta mlha padá na kabáty.
A já už kráčím k tobě domů,
tak sundej si ty černé šaty...