Když večer usínám
tvá jasná tvář
jako z dále zář
mě dohání...
Dohání mě k šílenství,
proč je tak těžkě zapomnění,
proč na mě zase doléhá tíha snění?
Mít tak v srdci
pusto, prázdno, chladno,
jak by se mi usínalo snadno...
Být tak královnou ledovou,
na kterou city nemůžou,
být tak dívkou chladnou,
která už není kořístí tvou snadnou...
jojo, nejít spát se mi taky občas zdá jako jediný možný řešení... ale teď jsem nemocná, furt jen ležim v posteli a jediný co mám v hlavě je on.... hrůůůza!!!;)
09.04.2007 21:55:00 | simiii
pekne'o napsala....ja uz sme na tom docela blbe,uz si rikam ze by bylo lepci nejit spat vubec:D..pak by tu enbyly sny-ty nikdy nenaplneny nadeje co me stihaj kazdou noc a ja se jich bojim...
09.04.2007 21:38:00 | Adrianne Nesser