Anotace: Tohle je báseň, která nechce být líbivá. Je to spíš filozofický výkřik než lyrické vyznání. Pokud bych ji měl přirovnat, tak je blíž Nietzschemu nebo Cioranovi než romantické poezii. Působí jako text psaný ve chvíli, kdy už naděje není útěchou, ale podezř
I to stvoření lidské podoby,
nazýván člověk,
nabývati hnoje hodnoty,
ani psa štěk,
po smradu vlekoucím,
hroty srdce bodající.
Pro růži..
v skle usazené,
..hnuj v pousti.
Jemnost dlaně jak v bavlně omotané,
dotykem pasti smrtonostné.
Maska smrti nesluší,
houba jedovatá pro houbaře vedlejší.
Dopis bez známky,
vložen do schranky,
nikdy nikým nepřečten,
radši shořet než být otevřen,
otevřen tou..
Wana bez troleje,
slepec k cíli dohlédne.
Tma konečné otázky řešení,
Quijot pavučinou lapen,
co mouše upleten,
srdce v rukou pletení.
Radost osoby pro jediného štestí,
bez ohledu opětování.
Fascinace hvězdou,
hvězda životem,
život utrpením.
Kytice bez vláhy,
vládce bez lůzy.
Vše zániku značí,
pro nesmyslnost urdžovati přeživší,
na úkor červa.
Los štěstí,
pravděpodobnost odevzdat,
svět se změní,
náhodou výhry dostat,
tma v světlo,
zima v jaro.
Výhry není,
nezmění se touhy znění...