Rušivý klid

Planá, čirá nenávist
A temná, plná vina
Nutí mne na kolena
Klesat a otázky si klást.

Klidem již nic nedokážu,
Lidem nic víc neřeknu,
Avšak sebe se vždy leknu
Když od času se odvážu.

Pak mě chopí známé chmury -
Jak chlupy se mi naježí,
Pochopím, že mi náleží
Sám potkat všechny noční můry.

Ach! Vidět tě naposledy,
Dýchajíc, žijíc - pouze tak,
Upnouti na tě ten zrak,
Co prázdné teď má pohledy.

Nejsi klíč - už vůbec prach,
Také nespíš a můry máš.
Však i ty, kamkoli se zadíváš
Víš, že páchne lásky pach.