Anděl

Byl Anděl
bílý, čistý jako sníh.
Každý den na nebesích
snil o věcích
lidských.

Byl Anděl
bílý, lehký jako prach.
Toužil, ale Bohu žel
z nebes sejít cítil strach.

Byl Anděl.
Byl světlý, svítil světu
a ve svém světle světa
Anděl, asketa
jako kuličku v rohu zatoulanou,
jako tichou náladu Vánoc,
jako pravou lásku, jemnou a nehledanou
našel Muže.

A kdo než Anděl může
milovati Muže?

I Anděl, světlý, lehký, čistý
ale skládá svoje účty.
A láska, ta je drahá...

A tak již není Andělem
a světu svítit skončil,
ale Srdce má teď
a Tělo,
kdysi lehké, jako z prachu,
stále ale plné strachu,
že svůj úděl Anděla
ztratil, sebe zatratil,
když ten Anděl učinil
to, co přec se nedělá...