Brzy ráno

Ráno je tiché, ještě je brzy.

Pořád spíš v mém náručí.

Na něco dávno se zapomnělo,

z něčeho strach se zrodil.

Podzim je chladný a špinavý,

naše duše jsou jako on.

My dva jsme příliš rozdílní,

ale i tak jsme se zamilovali až příliš.

Na olověném nebi shořelo

vše, co proti nám se hrálo.

Tak ještě spi, má krásko,

dokud se nerozední.

Budu bdít nad tvým dechem,

na chvíli ti dopřeji klid.

Zapomeňme na vše, co je dávno pryč,

co už dávno není pouhou hrou.

Budu sedět při tobě s tužkou a papírem,

své řádky vysypu do podzimu.

O tom, že pohádka se stala ságou,

o tom, že tě miluji!