Venuše

Vstoupit do Tebe jako do vodní páry
a spolu se rozplynout v jednotě bytí.
V mocném proudu Tvojí prudké Niagary,
zatajit dech v ozvěnách vlčího vytí.

Prorůst do Tebe jako do půdy kořeny,
každým kouskem nasávat teplo a vláhu.
Už nejsme spolu jako dvě těla na Zemi,
to Venuše převzala nad dušemi vládu.

Nebylo to jen mé denní snění,
já v úžasu do krásy procitla ze sna.
Má bytost dychtivě chutnala Tvé chvění,
jemuž požehnaly bohyně Lada i Vesna.

V žilách se rozbouřily řeky žití,
v srdci a žaludku se roztančily víly.
Vášeň stoupla do hlavy jako silné pití
a vlci všech lesů v mém nitru vyli.

Odtud se známe již celá staletí,
vzpomenout si jsme dostaly šanci.
Byť naše duše spolu již ke hvězdám neletí,
někde uvnitř Lesa stále vyjí vlci.