Živly

Slaný proud uhasil plamínky v očích,
hvězdičky, co mě už nebudou hřát,
zjizvené srdce a s rozumem v koncích,
prázdna a samoty musím se bát.

Divoká voda už strhala mosty,
u srdce usíná ohýnek prostý,
nevzplane, nezvedne záchranný dým,
láska je prokletá, snad je to tím.

Vychřice rozbila hřejivá pouta,
místo nich okovy co táhnou ke dnu,
jak štvaná zvěř já bojím se kouta,
jak tam tak sedím a tichounce blednu.

Zkrotla už povodeň, vítr šel spát,
o čem dnes v propasti nechám si zdát?
o Tobě, o smrti, o obojím,
láska je prokletá, to bude tím...