Nemám rád
když se tvé výstavní oči
schovávají za skelnou vitrínou
když ležíš na neviditelných
jehlách a každé tvé gesto
se choulí
když máš radost zavřenou
bez řádného soudu
v cele smutku
kde sedí v rohu
hladová po úsměvu
s přivázanou koulí
na těžce bušícím srdci
Víš
hledal jsem v lexikonu
pár zaklínadel
lámal si jazyk
že prý na všechno
ale na tvé slzy bych si
nikdy nezvyk
hledám kouzla
aby tvé slzičky byly jen
kapkami do rakve bolesti
polykám krkolomná slova
rozevírám svítání
sevřené do pěsti
a objímám tě tak
jako bych nedokázal obejmout
nikoho jiného...
wauuu.. nádherná.. nemám slov. Ještě se k Tobě vrátím, ale později. Teď se musím vrhnout na učení. Přeji hezký den.. =o)
16.04.2007 10:20:00 | Najlin
Smutek a slzy ... to je bytelný základ pro sochu radosti ..
... bez kterých by nikdy nemohla vyrůst do tak velkých rozměrů ...!!
11.04.2007 16:24:00 | HarryHH
Tisíc bodů. Ty slzy měním na pomněnky - čáry máry fuk... jo, kdyby to takhle šlo. Bolí mě Marcellko, Tvoje bolest, vážím si Tvého objetí, Šmudlínku... protože moc dobře vím, vím, jak Tě to bolí, ta bolest ženy... a za nás uplakaný holky DĚKUJI ;-*
11.04.2007 12:12:00 | Levandule
Znám to - taky si nikdy nezvyknu. Ach jo...
a roboti mě posílají do LDN -
Léčebny Dlouhodobě Nemocných
11.04.2007 11:56:00 | G.P.