Mraky a stín věčného kouzla
Chci ji čím dál víc a má ruka by tak ráda sklouzla
Hledím do očí pustinu zapomnění
Je to realita a neb jen snění
Každý večer ztrácí se mi v mlze
Její úsměv odzbrojuje i vyzní drze
Nemít ji však plnou hlavu
Podaří se stěží jen jednomu z davu
Den za dnem, chci ji stále více
Prozatím jen doutnám ale brzy jako svíce
Žár, co ve mě brzy vzplane
Vezmu tě za tvé jemné dlaně
A životem krok po kroku
Půjdeme spolu a bude nám vždy do skoku.