Always!

Always

V hlubinách času, v náručí ticha,

zněla slova, co srdce potichu dýchá.

Láska – tak křehká, tak pevná jak skála,

věčností přísahala: “Jsem tu, jsem stála.”

 

Pro ty, kdo ztratili, bolest je mostem,

chvíle hřejivých vzpomínek hostem.

Ač prázdné jsou ruce, duše však zná,

že láska je pouto, co neumí lhát.

 

Pro ty, kdo žijí, kdo v očích ji mají,

láska je slunce, co rána zahájí.

Každý dech šeptá to kouzelné slovo,

“Always” – to zaklínadlo, co udělá mnoho.

 

A v náruči matky, v otcovské dlani,

pulsuje láska, co srdce nezraní.

Je věčná, je hlubší než vody moří,

z ní pramení vše, co nás nikdy nezboří.

 

“Always,” zní v ozvěně – tiché, a přesto,

je tím, co nás vede, co dává nám město,

kde láska je domov, kde hvězdy se blíží,

kde pouto je vše, co nás vždycky střeží.