Když se dívám na Tvou tvář, oči, vlasy...
přestávám poslouchat naše hlasy...
žasnu a nikdy nechci přestat...
k tobě vede jenom jedna cesta....
a už jsem tak blízko...ani nevíš jak..
a pochopila Tě.....snad nastokrát
pak opřu se o fontánu a počítám mince v ní
jedna pro mne, další pro tebe, čí bude poslední?
ruce jsou propleteny a boky se dotýkají,
tvář moje ti spočívá na rameni...
prsty si s vlasy dlouhými hrají
vtisknul jsi do nich křehce políbení
až ruce kopírují křivky těl
ach...proč žít jsi život neuměl
Důležité je, že jsme takovou věc vůbec někdy prožili, jsou i tací, kteří ne...
13.04.2007 23:55:00 | Juhunka
ale bylo to napsáno krásně...jen bychom si asi při tom rozdávání měli nechat i něco pro sebe...život letí jako doširoka rozpřažená křídla albatrosa...co nezažijeme dnes.. zítřek nemusí přijít...
11.04.2007 20:58:00 | Verena