Anotace: Celkově působí báseň jako meditace nad křehkostí života a vztahů, nad ochranou a možnou ztrátou toho, co máme rádi.
Kde květy kvetou,
v humusu,
v špíně…
skrze bahno se derou,
aby jedna kvetla pro ni,
aby ručka utrhla ji,
aby tvojí se stala…
Květ křehký jak život sám,
když světu se ukáže,
já za květ se mám,
tebe za svět,
k světu se váže.
Když záře zahalí květ,
když upřímný pohled věnován je…
Květ tone v hnědých očích tvých,
v moři nekonečném klidu najde se,
když za poupě dovnitř vejde,
vejde poupě roztomilé,
kde držena je dýka
a rozhodnutí křehké:
ukončiti trápení.
Poupěti do rukou dána je,
spolu s ní…
také láska.