VÍM

Já tobě děkuji, za zastavení a zanechání své stopy:-)*

16.04.2025 11:24:14 | cappuccinogirl

já mám tvoji ukecanost ráda i v tomhle "jo" stylu...
a navíc si super kabrňák, bo mi díky tobě došlo, že u ukecanosti by mi asi vůbec nevadil ten jojo efekt:-)))**

22.02.2025 11:31:15 | cappuccinogirl

jo, jojo! vm

22.02.2025 15:17:25 | mapato

Trojité "velmi" těší - moc, děkuji za něj*

13.02.2025 00:17:21 | cappuccinogirl

...a dobře tak:-)*

11.02.2025 21:16:27 | cappuccinogirl

Frráčku od Kollára já svůj moca širák odhazuji v dál, snad Frr-Cyrano dovolíš, neboť nejsem v propadle slávy, spíš bych potřebovala, aby den měl o dost víc hodin, než má, nějak se mi nedaří narvat do něj vše, co by bylo třeba**

07.02.2025 15:48:55 | cappuccinogirl

Jsem celoživotní filozof amatér, tak jako skoro všichni lidi na téhle planetě, Miri...stačí žít - a jseš - a řešíš, vždycky, když zrovna nějakým zázrakem - neřešíš nic:-)))*

04.02.2025 15:51:12 | cappuccinogirl

...hustý je, že to srdce prostě ví...nepochybuje (pochybnosti za něj obstará šedá kůra)...prostě VÍ*

03.02.2025 23:50:08 | cappuccinogirl

přežití a držení se navzájem - to je o starostech, eni, o těžších chvilkách v životě - a v tomhle jsme nějak citliví, občas nám nedochází, zapomínáme, blbnem:-)))
radost ze života - to je opačnej pól, je ti fajn a hezky - tuhle emoci - sdílíme rádi a tak nějak automaticky - netřeba o ní mluvit:-)))

tak nějak bych to...*

04.02.2025 00:06:45 | cappuccinogirl

Všechno v tom životě lidským, je do složita, Marťásku... a kde jsou srdce spojený a bijou pro sebe i navzdory problémům, tam rozpojovat bolí, člověk by se pořád chtěl za tu lásku prát, přesně jak píšeš, jeden do druhého se "otiskne"*
Děkuju za ten komentář, moc mu rozumím*

02.02.2025 19:53:15 | cappuccinogirl

...jen jemnej nádech - a do myšlenky:-)*

Hezky se měj, Nory*

02.02.2025 13:38:05 | cappuccinogirl

...tedy souzníme:-)* radost mám - a dobrej pocit, díky*

02.02.2025 13:38:57 | cappuccinogirl

Uznávám plně...

a tyhle řádky jsou - i o tom

"zabít" kus něčeho v nás, abychom si "usnadnili" - to není nic pro mne:-)*

02.02.2025 12:06:01 | cappuccinogirl

Ukrojíš jednou a budeš ukrajovat po zbytek života. Ustup a budeš couvat tak dlouho, až nebude kam. :-))

02.02.2025 12:30:38 | Kan

...tohle si je opravdu třeba zatra dobře rozmyslet...
protože to nebezpečí, o kterým píšeš, tu fakt je a značný:-)*

02.02.2025 13:40:11 | cappuccinogirl

Naštěstí nemá tahle záležitost více možnost, než dvě - ano nebo ne. :-))

02.02.2025 14:28:27 | Kan

Ano a ne? Takhle že by to bylo jednoduchý???
Tak to by se mi chtělo skoro zajásat... jenže je štreka v tom - si udělat jasno, protože mezi "ano" a "ne" - přece vždycky ještě něco je:-)))

02.02.2025 14:36:22 | cappuccinogirl

Mezi " ano - ne " je jenom nerozhodnost, nebo kompromis. :-))

02.02.2025 15:23:50 | Kan

zase přesně - ano a ne jsou ty striktní, neváhaví střelci:-) ale ta nerozhodnost mezi nima - to je co nám dělá těžkou hlavu:-)))*

02.02.2025 15:34:42 | cappuccinogirl

Už v jednom díle "Angeliky" perský vyslanec řekl, že problémem nás Evropanů je "dilema volby!"
A to je důvod, proč já nepíšu prózu, i když na, základce jsem míval třeba nejlepší slohové práce z celé třídy a učitelka mne to nechávala předčítat ostatním. Dlouho jsem se nemohl rozhodnout, jak začít a kam to směrovat. Ohryzával jsem péro a třeba u tématu "Můj sen" jsem měl jen nadpis, zatímco někdo už končil. Ale pak jsem se rozjel, řekl si o další dvojlist A4 a i ten jsem popsal.
:-)
Ale stal se ze mne veršotepec, protože jednak není čas na dlouhé datlování, navíc teď hlavně na mobilu, jednak v těch chvilkách okamžité inspirace, kdy se ocitnu v jiném stavu mysli, mne myšlenka, rytmus a rýmy spolehlivě vedou. Jen pak s odstupem nevěřícně zírám, co jsem napsal! Asi do mne v té chvíli vstoupil duch nějakého Mistra a diktoval mi... :-)

04.02.2025 04:03:56 | Kozoroh 1

Nevím, co do tebe vstupuje, Miri a nečetla jsem tvý slohy ze školy, ale že ses hodil očkem po poezii a začal psát básně, bylo rozhodně šťastný rozhodnutí, protože je píšeš skvěle... Jsi Múzou políben:-)*

04.02.2025 15:55:43 | cappuccinogirl

No, není to vždy jednoduché, ale na druhou stranu, zbytečně váhat taky nikam nevede. :-))

02.02.2025 19:30:42 | Kan

Souhlas - čas na rozmyšlenou je ok, ale měl by bejt produktivní a ne naopak.
Příliš dlouhá nerozhodnost je někdy skoro paralýza:-)))*

02.02.2025 19:57:19 | cappuccinogirl

Nerozhodnost je zkázoplodná a nutí dělat nevhodná rozhodnutí. :-))

02.02.2025 20:37:31 | Kan

:-)))

Kane - moje dcerka je nerozhodná. Když nemá na výběr, jede , jede, jede... ale jak má víc cestiček - je nesvá a zastaví.
Je mladá, bude se muset s touhle svou vlastností naučit pracovat, fungovat tak, aby ji příliš neomezovala... proč ti to píšu? To pro prvotní myšlenku, která mi bleskla hlavou, když jsem si přečetla tvůj koment...

Píšeš - nerozhodnost je zkázoplodná a nutí dělat nevhodná rozhodnutí...
A mně naskočilo: občas i nerozhodnost - se rozhodnutím trefí:-)))

Přineslo mi to úsměv. Mrkla jsem na to s odstupem... je ale fakt, že nerozhodnost - je-li jí příliš, dělá s člověka "třtinu, ve větru se klátící - na jednu, na druhou stranu... není to příjemná pozice*

02.02.2025 21:12:22 | cappuccinogirl

Někdy je lepší jít jako " bejk " dopředu a pak po sobě pozametat, než opatrně našlapovat do všech stran a nevědět kudy. Žádné " co když " nikam nevede. Můj názor je, že první řešení bývá to nejlepší, ta další jsou jen rozmělňování a patlání se v ( víš v čem, že ? ) Řekni jí, ať to tak jednou zkusí. Když to vyjde, tak dobře, když ne, taky dobře - bude vědět kudy ne. :-))

02.02.2025 22:20:08 | Kan

Ju, řeknu*

A jen dodám, že máš pravdu, v bejkovi i v tom prvním rozhodnutí - často si hledáš, utváříš spoustu variant, a stejně jen proto, aby se nakonec stejně vrátil - k tý první:-)))*

02.02.2025 22:25:45 | cappuccinogirl

Pro ni je důležité získat důvěru v sebe samu a to se jí podaří, když nebude, příliš,
řešit neúspěchy. Tak se získávají zkušenosti. Nabiju si nos a už vím. Já vím, že se to lehce napíše, ale hůř provádí, ale měla by si to vyzkoušet. Já jsem to kluky taky tak uči. Bylo to někdy na hraně, ale přežili to a poučili se. Teď abych je krotil, ale nebojím se o ně.

02.02.2025 22:35:20 | Kan

Souhlasím... a protože se všichni a furt máme co učit, klidně si z toho taky vemu:-))) V tomhle směru i já bych na sobě měla máknout...teď mi ještě ale poraď, jak přečůrat v sobě to, jak jsme nastavený, nebo genetickou výbavu, či co to v nás je, s čím furt my sami taknějak bojujem:-)))

Mně třeba chybí průbojnost, ostrý lokty, spíš ustupuju, než se deru vpřed... a svý neúspěchy si docela zabírám:-)))
A Lůca je v tomhle - ne celá máma, ale ještě mě předčila, i když, to se může věkem upravit, co myslíš?
Budu na tvý slova ale myslet, je fakt, než se nimrat v neúspěchu, to ho radši co nejrychlejc napravit... blbý je, když už k tomu nedostaneš příležitost.
Lůce to budu opakovat, kdykoli si vyhledá mý rameno, díky**

02.02.2025 23:07:58 | cappuccinogirl

Chtěla jsem, šumí, jen říct, že někdy...
NĚKDY je chvíle těžká, kolísáš
a víš
že kdybys potlačila, třebas jen trochu, některý pocity,
bylo by ti - lehčeji

nevidím "zabití srdce" v chtění
chtění je součást toho, co se děje
kolem i uvnitř tebe
tím nezabíjíš, jen - zintenzivňuješ a ano, někdy komplikuješ, ale...
i žárlivost má své místo, patří k lásce, mnohé si díky ní uvědomíš
je kořením, kterého ale, by mělo být vždy "tak akorát"
kde nekořeníš, může být "mdlo"
kde ujede ti s kořením ruka, tam se nedá "s/polknout"

ale jinak je to, jak jsi napsala - je třeba držet sebe,
jsem vděčná za každou emoci a cítit míň bych nechtěla:-)

přesto mne někdy napadne, že kdybych utlumila...njn:-)*

krásně se měj, ty světlo věčně jiskřivý
svět potřebuje takový, jako ty**

02.02.2025 10:46:25 | cappuccinogirl

Síla zkratky je v intenzivním zhuštění
-ty jsi v tom umění skvělá

u mně právě tohle není častej jev:-)))

o to víc jsem za tohle ráda, navíc - tyhle řádky jsou pro mě hodně osobní, jsem v nich a silně:-)

Anfi, moc si cením tvý stopy tady, díky**

02.02.2025 10:58:52 | cappuccinogirl

...děkuju, snad se mi povedlo zachytit:-)*

02.02.2025 10:49:57 | cappuccinogirl

v břiše se děje - o tom žádná:-)))*

02.02.2025 10:48:54 | cappuccinogirl

Srdcem krásná, vím, že to cítíš, Ivuško:-)**

02.02.2025 01:59:35 | cappuccinogirl

krásné ráno, Cci... objímám Tě! děkuji! :-))***

02.02.2025 02:00:10 | Iva Husárková

Tobě krásné ránko
a já, už piánko
do peřin zalehnu...
nebo ráno
bude drámo
víčka stěží pozvednu:-)))**

02.02.2025 02:08:22 | cappuccinogirl

brou brou... a příjemné sny, lehounké a voňavé jako letní vánek. :-))***

02.02.2025 02:09:38 | Iva Husárková

Jsi opravdu víla kočičková
letní vánek - to je vize přímo snová**
Léto?
Už ať je to
tu:-)))*

02.02.2025 02:12:03 | cappuccinogirl

cink! cokoliv si přeješ... :-))***

02.02.2025 02:13:04 | Iva Husárková

...a já i tobě cinknu, Ivuško, srdíčko předobrý**
Dobrou, zlatíčko*

02.02.2025 02:14:19 | cappuccinogirl

juj! papa. pusa na čelo. ***

02.02.2025 02:15:48 | Iva Husárková

MÁM... za svý srdce bych se rvala, tak jako ono se rve o mě (nejčastěji s rozumem) ... bušíme za sebe:-)))*

Ten koment píšu s trochou nadsázky, ale myslím, že to neva - nadsázka někdy skvěle ulevuje*

02.02.2025 00:22:04 | cappuccinogirl

Mě někdy když moc kouřím píchá u srdce.

02.02.2025 00:28:58 | éterická

Píchání u srdce znám...

Ty to máš z překouření a já nejspíš - z přemíry citů:-)
Tak nevim, zdravotní pojišťovna by mi možná doporučila se nad sebou zamyslet a zvážit nějakou tu bez-citnou prevenci, ale je mi skoro pade, ve svým věku už se měnit nebudu, rozhodně ne v tomhle:-)))*

02.02.2025 00:38:36 | cappuccinogirl

Jo, někdy máme chuť ledacos neživit, umrtvit... v sobě
ale srdce - je náš záchrannej kruh - 24/7
i když se to někdy nezdá

01.02.2025 23:42:32 | cappuccinogirl