Anděl

 Anděl

 

Do snu mi anděl v půlnoci prozření…

z černého nebe, z noci, jež zebe…

slétl…

Má zlaté vlasy…

chvíli jsem přemýšlel, nevěřil;

třeba se v příšeří

o číslo u dveří…

pouze jen, omylem…

spletl…

asi…

Možná jen netrefil,

nebo mu došlo sil;

ze svojí krásy,

nic ale neztratil…

Usmál se na mě,

Pak natáhl dlaně:

„Kuráž si dodej,

ruku mi podej,“

tichounce zašeptal

vzápětí se… zeptal,

jakže se cítím…

„Jak na louce s kvítím,

jež voní mi do spánku

přesladkou, důvěrnou,

vůní svou;

heřmánku…“