..uspíme den II..

 

 

Uspíme den. A probudíme noc!

Čas odkloníme z cesty mimo nás...

Na Zem si odložíme nejdřív pravomoc

a vedle ní pak od cudnosti pás

 

A vyladíme rezonance hlasů

nejspíš i rozsvítíme vlastní útroby

pak schválně zamotáme střelku od kompasu

ať směry naši touhu nijak nedrobí!

Též potlačíme fyzikální zákonitosti

zmizíme za rohem kulaté planety

v rozměru bytostí

co protkávaj´ se v jednolitosti

vepsaných do tváří věčnými portréty…

*

Zastelem noc. A provětráme ráno!

Čas vrátíme zas do svých kolejí...

Úsměv nám zůstane - a touhu dáme stranou

než večer potkáme se zase v aleji

 

A pohladíme kousky vjemů v těle

pak vydáme se pro tentokrát třeba na sever

ať uspokojení se beznadějně smísí hloubkou směle

se stavy vzrušiva do vzdušných atmosfér!

A srdce zasténá - (snad pro to štěstí v duši)

větrné povětří ohlásí příchod svůj

kováře od žáru už nikdo nevyruší

když dech můj zašeptá; „tak už mě pomiluj…“

 

**