Topím se v půvabu
Ranního rozbřesku
V košilce z batistu
Říkám ti slova
Napsaná na listu
Z větvičky břečťanu
Kterým tě ovíjím
Jak z mramoru sochu
Berme však v úvahu
Že to je jenom
Představa snová
Až budu mrtvá
S touhami přestanu
Snad alespoň trochu
24.02.2025 19:34:53 Jiří I.Zahradník
Krásně jsi to poskládala.
A ten závěr... je možný, že mi to připadá pozitivní?
24.02.2025 01:25:41 uživatel smazán
jednoduché verše, pod kterými si člověk představuje celý svět
23.02.2025 16:46:15 Helen Mum
Už Ti snad rozumím, Vladěnko, jsi plná vášně a nic Tvé touhy nezastaví, ba ani poslední cesta do Neznáma! Skvěle :-)
23.02.2025 13:58:52 šuměnka
..ha..ha..
slibem nezarmoutíš v žádném čase
to známe - ty nepřestaneš - tvé touhy v rozbřesku mluví svým hlasem :))*
23.02.2025 13:54:39 Ž.l.u.ť.á.k.
Laskavě morbidní poezie:-)
23.02.2025 13:55:56 Anfádis
:D
To je moje parketa :))
23.02.2025 13:59:11 Ž.l.u.ť.á.k.
... mistrovská parketa:-)