PRO JEDINÝ DECH LÁSKY

Pro jediný dech lásky, vždy oči zradí rozum,
ačkoli zhřešíme, i tak, něžné patří něžnému.

Je zjevné, že jsme oba zamilovaní,
konečně, vzdušné nic má své jméno.

Tak skrývám svou něhu ve slovech,
má duše je toho plná a tolik se stydím.

A chci ti to moc říct, ale jako bych byla němá,
žel, mám strach, že pro tebe nejsem ta pravá.

Však dej mi to najevo svým úsměvem,
ba nesmělými, a přesto vřelými doteky.

Když tkvím ti před očima a ty tiše žárlíš,
na každý pohled, úsměv, slovo, dotek.

Možná se stydíš, ale příliš se červenáš
a klidně si předstírej, že tomu tak není.

Stejně tě prozradí ústa tvá, žíznivá touhou.