muži života
ženy nás opouštějí
zůstáváme dál
chodím rukama po stropě
loupu bělobu zaschlých výkřiků
jak o svatební noci
to jsme se milovali
ale dnes
už jenom oprýskávám
a co je horší
celý náš hrad lásky
se na mě sesypává
a v suti citů mě drtíš
že se mnou není možné žít
i majzlík to umí líp
zajíždí ve zvuku rozpukaných cihel
se vším zvonivým nachem
jaký jsem zazděný degéš
že nechtěl jsem tě milovat ...
Ve zpětném zrcátku bývá spoustu malých nejasných. ;)
Snadno i zkreslených.
28.02.2025 22:20:30 | jenommarie
já teda zpětné zrcátko nemám, já už nemám ani auto ...děkuji
01.03.2025 15:29:59 | J's ..
To byla samozřejmě metafora..
číst básně je docela zvláštní..jelikož jen autor sám ví.
A co vypoví čtenáři..to už... je jiná.
Krásnou neděli :)
02.03.2025 12:37:27 | jenommarie
....Myslím,že najde se,na čem se dá stavět.......Ji.
28.02.2025 21:07:21 | jitoush
tak u mě asi ano, protože já začal rekonstrukci pobořené kůlny někdy před x lety,
to jsem však měl bolesti jen takové, které pominou, když si člověk odpočne...
a v tom roce jsem si připravil základy na zeď s oknem, že někdy pozdějc to v pohodě dokončím,času dost... ale to jsem ani netušil, že to zdraví už takové nebude, ale přesto myslím, že bych tohle menší stavení, kde zatím bydlí dříví, ještě postavil atd... ...děkuji
01.03.2025 15:27:48 | J's ..
Já bych to nelakoval hned na černo. Že oprýskáváš? Každý savý podklad potřebuje napenetrovat. Asi schází ten základ!
Hrady lásky. Se tak dívám dolů, co pode mnou leží trosek. Život...
Přijde jaro s náručí optimizmu*
28.02.2025 12:07:56 | šerý
oprýskávám, ano, ale strop je ještě bílý...
natahuji k němu ruce, když ležím, protože mám bolesti a hned nevstanu...
kdežto když jsem býval mladší...atd... ...děkuji
28.02.2025 22:34:58 | J's ..